Den v Hanoji. Ráno nás probudily jak jinak než mopedy. Jezdí jich tu opravdu kvanta. Mít moped je tu snem každého. Rada o špuntech do uší se ukázala opravdu nad zlato! Přebalili jsme batohy, protože jsme plánovali vzít do hor jen jeden. Na našem hotýlku se točí personál jak na kolotoči. Ráno už nás vítal …

Tak jsme dorazili do Bangkoku a čekáme na spoj do Hanoje s Air Aisa. První překvápko nás dostihlo u imigračních úředníků, kteří nám dali na naše thajská víza razítko USED. Znamená to tedy že máme po vízu. Bohužel jsme si nechali poradit od pani na thajské ambasádě, která nám řekla, že nám bohatě stačí na …

Kdyby dnes chtěl někdo na mapě světa označit nejdramatičtější a nejtragičtější území současnosti, jeho šipka by musela zamířit do střední Afriky. Stačilo by k tomu už jenom vědomí toho, že v letech okolo začátku nového tisíciletí tam proběhl největší válečný konflikt od konce druhé světové války, jehož boje a jejich důsledky si vyžádaly skoro čtyři …

Všichni mi tvrdí,že k cestování potřebuji peníze, neni to pravda, potřebuji jen čas, stačí si stoupnout na správnýho fleka, zvednout ruku a jedu a zdarma. Jupí. Času jsem měl celých 21 dní (já vím je to málo), nechtěl jsem ztrácet čas plahočením přes půlku Evropy, tak jsem si koupil letenku do Agadiru a bylo.
Letedlo vzlétlo, letělo a přistálo. Vůbec jsem netušil, co mě čeká. Snažil jsem si nic nepředstavovat. Netušil jsem kolik co stojí, předpokládal jsem, že bude levno.
Na letišti jsem si proměnil jen sto dirhamů (tenkrát jsem netušil, jak je to málo)
S batohem na zádech jsem vyrazil, vedro mě přibíjelo k zemi. Na parkovišti jsem zahlédl delegátku cestovní kanceláře, jak šteluje lidi do mikrobusu. Počkal jsem až bude volná a zeptal se jí kterým směrem je to do Agadiru, řekla že když počkám hodí mě tam autem, tak jsem počkal. V autě mi řekla, spoustu užitečných rad, třeba že nemusim mít obavy pít vodu z vodovodu. Projížděli jsme priferií Agadiru a koukám, v protisměru krátké čtyřproudovky rachotina v protisměru. delegátka to komentovala jen slovy To je normální.
Vyhodila mne v centru Agadiru nedaleko pláže. Protože bylo již odpoledne, vydal jsem se po pláži hledat nějaké kloudné místo ke spaní. Z telebutiku jsem zavolal domu, že jsem v pohodě.
Drzí prodovač telefonních hovorů se mi drze začal hrabat v batohu. Trochu jsem mu pomohl a převlíkl se do jiného oblečení. Když se s drzím úsměvem prohraboval mojí peněženkou, vytáhl jsem z ní českou pajcku dal mu ji a poprosil ho o čaj. Byl z toho trochu divnej ale nakonec poprosil ňákýho kámíka, aby mu pohlídal krám a odběhl pro čaj. Když jsme se loučili dal mi olej z nějakýho stromu, že prej je to dobrý jak k jídlu tak na tělo. HOdil jsem batoh na záda dohlédl na konec pláže a vyrazil. Procházel jsem městem, někde mě zdravili, někde si na mne ukazovali prstem, děti ne mě křičeli, partička malejch výrostků po mě chtěla napít, podal jsem jim láhev s vodou a řekl, že za dirham se mužou napít. Zdálo se jim to vtipný, tak jeden z nich mi dal dirham a napil se. MOc jsme se smáli, ale když chtěl dirham zpátky nedal jsem mu ho, začali mne tahat za batoh a pokřikovat. Několik staříků to vidělo, mysleli si že mne ti kluci obtěžujou a odehnali je. Zamával jsem jim a mazal dál. Došel jsem až na kraj města po pláži se promenovalo stále méně lidí. Shodil jsem šaty a vykoupal se v Atlantiku. Slunce zapadlo a já vpříhodný okamžik vklouznul do starého palmového háje. Rozložil igelit, vybalil spacák a poslouchal svou první noc v Maroku.
—-DRuhý den—-
Něco kolem páté ráno, mě vzbudilo meuzínovo volání k modlitbě. Nějak už jsem nemohl usnout, tak jsem sbalil věci a vyrazil na silnici. Prošel jsem na konec Agadiru a na nějakém kruháči začal stopovat. Na silnici byl čilý provoz na sedm taxíků tři civilní auta. Několik taxíků jsem poslal pryč, ale za chvíli mi došlo, že budu muset změnit taktiku. Vyndal jsem si všechny věci z kapes a shoval všechny prachy. Za chvíli stál u krajnice taxík, ve kterém sedělo pět lidí. Vytáhl jsem ruby svých kapes a ukázal taxikářovi že pokud s nim pojedu tak grátis. Taxikář se začal smát a naložil mne. cestou nabral další dva pasažéry.

Jak jsme psali v predchazejicim clanku, na Novem Zelandu jsme uz tri tydny a videli jsme uz spoustu zajimavych veci a hlavne nadhernou prirodu (jen nestihame dopisovat nase zazitky).
Z Auckladu jsme preleteli do Christchurche, kde jsmem koupili auto a vydali se nejdriv na poloostrov Banks, pak do vnitrozemi, k jezeru Te Kapo, nejvyssi hore nejen …

ahoj pratele,
 cestovani je docela narocne, narocnejsi mozna vic nez prace na plny uvazek :-). Ne, ze zacatku jsme meli hodne vyrizovani, hledani informaci a shaneni auta, ktere se stalo nasim prepravnim prostredkem pro nasledujici mesice. Jinak si to tu opravdu uzivame :-). Uz jsme videli spoustu zajimavych veci, ale nemeli jsme cas a prilezitosti o …