Austrálie a její poklady: Západní Tasmánie očima průvodce
Národní park Mt Field – pohodlný jednodenní výlet z Hobartu
Neobvyklý začátek
Tenhle výlet k jedné z perel jižní Austrálie začal dost nenápadně – dostal jsem tehdy v Hobartu za svůj průvodcovský výkon nečekané dvousetdolarové poděkování. A abych si za to nekoupil jen věci pomíjivé, objednal jsem si u Avisu auto a vydal se na průzkum západního pobřeží Tasmánie, tedy oblasti, která není pro průvodce úplně jednoduchá.
Tipy na výlety
Vozidlo přistaveno, vím, kam chci jet a co tam hledat, mám plnou nádrž, nakoupené jídlo, jsem po snídani a GPSka si už našla potřebný počet satelitů. Z Hobartu vyjíždím po Brooker a Lyell Hwy přímo na New Norfolk, kde se chci zastavit v místní vyhlášené pekárně. Když je hezky, dá se ještě vyjet na horu „the Mountain“ a shlédnout na městečko Hobart z výšky 1200 metrů. „The Mountain“ jí ale říkají jen místní. Ti z jiných koutů Austrálie jí znají jako Mt. Wellington. Není to sice po cestě, ale je na to čas, a jako ranní rozcvička to není úplně špatné. To ale není můj případ – já se totiž ženu do New Norfolk na kafe a teplé buchty, zvané „hot cross bun“. V New Norfolku se dá ještě nakoupit v místním WoolWorthsu, ale jelikož já mám plno, pokračuji dále směrem na Westerway a dále k Mt. Field Visitor Centre blízko Maydeny.
Přírodní krásy Austrálie
Mt. Field, ležící cca 100km severozápadně od Hobartu je nejstarším národním parkem Tasmánie a je oceňován především pro místní ekosystémy (tzv. swamp gum a stringybark forests), unikátní faunu (najdete tu bandicooty, ježury i ptakopysky), krasové a ledovcové jevy i alpinskou vegetaci v jeho nejvyšších partiích. Pozornost turistů však nejvíce přitahují nejen zdejší vodopády Russell Falls, ale také stezka údolím obřích eukalyptů Tall Tree Walk, vodní nádrž Fenton (částečně zajišťující pitnou vodu pro Hobart) a horské jezero Dobson se svou klidnou hladinou i stezkou mezi zdejší hojné palmy pandani, které mimochodem nelze najít nikde jinde na světě, pouze na Tasmánii.
Procházka mezi eukalypty
I když na jezero Dobson jezdím rád (a ani tentokrát jsem ho nevynechal), hlavním cílem mé návštěvy byla procházka Tall Tree Walk. Jedná se o 45minutovou procházku mezi jedny z největších stromů Austrálie, eukalypty regnans, které dosahují výšky až 100 metrů. Z pohledu průvodce má tahle procházka ale jedno velké úskalí – je totiž lemována informačními tabulemi nejen o zdejších eukalyptech, ale i o celém místním ekosystému. Nevím sice, kdo a jak svědomitě píše některé knižní průvodce na Tasmánii, ale z praxe vím, že informace v knihách se od těch v terénu mnohdy značně liší. A abych předešel trapným situacím, musel jsem si všechny ty tabule poctivě přečíst a oběhat, abych zjistil, kde vězí pravda. Dávám totiž přednost informacím od Tasmánské správy národních parků, před těmi z knižních průvodců (asi se budu muset spojit s nějakým nakladatelstvím, abych zjistil, jak je možné, že se „eukalypty“ překládají jako „gumovníky“ apod.).
Jedinečný Southwest National Park
Bohatší o několik zajímavých faktů kvapně odjíždím směrem na Strathgordon. K přehradě Gordon Dam je to sice 100 km, ale jak říká klasik „Cesta je můj cíl“. Jediná přístupová silnice k přehradě Gordon Dam totiž vede skrz unikátní národní park Southwest National Park. Při pohledu na mapu Tasmánie se jedná o tu velkou zelenou plochu v jihozápadní části ostrova. Ano, přesně v té části mapy, kde z hlediska viditelné aktivity člověka není kromě silnice, přehrady a několika průmyslových budov vůbec nic. A to je právě skrytá krása této části Austrálie.
Cesta ke Gordon Dam
Cestou míjím otevřenou zvlněnou krajinu plnou rašelinišť a jezer, která se místy uzavírá do temných a vlhkých roklí se spoustou palem, mechů a jiné nádherně zelené vegetace. Není divu, že se na několikadenní trek do této podmanivé přírody vydává každoročně spousta odvážlivců – není to ale nic jednoduchého. Všechno je třeba nést na zádech a v polovině treku je nutno si objednat letadlo, aby shodilo zásoby do nevelké osady Melaleuca. Tak tuhle adrenalinovou věc si můžu nechat na příště, já totiž mířím k přehradě Gordon Dam, která v minulosti byla jablkem sváru mezi zdejší vládou a nově vznikajícím hnutím ekologických aktivistů, kteří chtěli zabránit stavbě hydroelektrárny uprostřed tohoto křehkého ekosystému. To se jim ale nakonec nepovedlo, a tak mě za zhruba 90 minut jízdy vítá nepřehlédnutelná věž, označující přítomnost 187 metrů hluboké šachty, na jejímž dně jsou umístěny 3 turbíny, pokrývající svou produkcí zhruba 13% tasmánské spotřeby elektřiny.
Nezapomenutelný výhled
Cestou zpět do Maydeny se ještě zastavuji na výhledu u jezera Lake Pedder. Kdybych se tu zastavil před rokem 1972, viděl bych tu na dně ledovcové krajiny nevelké jezero Pedder. Vše se změnilo při stavbě již zmíněné hydroelektrárny na jezeře Gordon. Původní jezero Pedder bylo totiž uměle zvětšeno a kanálem spojeno s jezerem Gordon tak, aby byla vytvořena obrovská vodní masa pro plánovaný projekt. Nutno ale dodat, že výhled „Lake Pedder Lookout“ je skutečně pohádkový – klidná vodní hladina, okolní dramatické kopce, rašeliniště, nejrůznější odstíny zelené, zapadající slunce … a já. Tady a teď.
Kde se ubytovat
Den je nejlepší zakončit v Maydeně, nebo dojet až do Westerway, kde se také nachází několik povedených rodinných penzionů, nejčastěji ve venkovském stylu uprostřed okolní zeleně. A ještě jedna poznámka – večer je dost obtížné najít v Maydeně něco k jídlu – doporučuji proto vézt zásoby sebou.
Autor: Petr Musílek, Austrálie
Cestovatel a průvodce Petr Musílek beznadějně propadl kouzlu cestování i práce s lidmi v roce 2004. Časem se však právě Austrálie ukázala jako ta pravá vášeň –Petr se nyní plně zabývá nejen vedením české pobočky australské cestovní kanceláře Go2Australia, ale také pravidelnou průvodcovskou činností, fotografováním, publikační činností i produkcí krátkých videí o Austrálii.
